Z pera Arthura Conana Doylea

16. srpna 2013 v 9:36 | elementary-cz |  ☕ "M"
Jak řekl Watson: "Jakýkoli cit, zejména láska, se jeho chladnému, přesnému a obdivuhodně vyváženému myšlení přímo příčí. O něžnějších citech nikdy nemluví, leda s pohrdáním a úšklebkem." Proto si jich i já tak cením, když se náhodou někde (kdekoliv: kniha, seriál, film) projeví. Vybrala jsem dva příklady právě takovéhoto vzácného úkazu, jeden z povídky Tři Garridebové po přestřelce s nebezpečným zabijákem a druhý z epizody Details, kde Sherlock poučuje Joan o sebeobraně.

Kniha:

"Neublížil vám, Watsone? Řekněte proboha, že vám neublížil!" Stálo to za zranění - bylo by to stálo za četná zranění - že jsem poznal, jak hluboké a vřelé city se tají za tou chladnou maskou. Jasné, neúhybné oči se na okamžik zamžily, pevné rty se chvěly. Poprvé a jedinkrát jsem viděl, že Holmes má nejen skvělý mozek, ale i horoucí srdce. Celá ta léta, kdy jsem mu pokorně a jednoznačně sloužil, pro mne vyvrcholila v tomto okamžiku.

"To nic není, Holmesi. Pouhé škrábnutí."

Prořízl mu kalhoty kapesním nožem. "Máte pravdu," zvolal s úlevným povzdechem. "Je to pouhé povrchní zranění." Jeho obličej ztvrdl jako křemen, když pohlédl na našeho zajatce, který se ještě celý omámený zvedal. "Měl jste štěstí, přisámbůh! Kdybyste byl Watsona zabil, nevyšel byste z této místnosti živ."

Elementary:

"Podívejte, má práce je nebezpečná. Víte to, přesto trváte na mém doprovázení prakticky kamkoliv, kam jdu. Minulý týden násilný kriminálník pronikl dovnitř, zatímco jsem tu nebyl. Uvědomění, že jste ve fyzickém nebezpečí, pro mne bylo těžké. Kdyby se vám někdy něco stalo, nevím, zda bych si to mohl odpustit."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama