Jak Watson potkal Sherlocka

16. srpna 2013 v 15:48 | elementary-cz |  ☕ "M"
Setkání Watsona se Sherlockem je kapitola sama o sobě, povídkou nazvanou Studie v šarlatové. Porovnejme ono legendární seznámení z Doyleova příběhu s americkou i britskou verzí. Když si vezmeme Sherlocka od BBC a Studii, moc rozdílu nenajdeme, dokonce by se dalo říct, že ani moc odlišných slov. Oba bádají v laboratoři, oba seznámí přítel Stamford, oba Watsonové hledají bydlení… jen Joan z Elementary svého klienta. Ani jeden z Johnů neměl ke svému spolubydlícímu žádný závazek, Joan byla najata jako jeho společnice ve střízlivosti. Všichni tři ale nahlíží a občas i přispějí svými "mírnějšími" teoriemi do vyšetřování a stejně tak dobře zastupují i zpovědnici.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------



POVÍDKA Studie v šarlatové


Sherlock se právě nacházel v laboratoři, když ho John poprvé spatřil. "Mám to! Mám to!" křičel na mého společníka a rozběhl se k nám se zkumavkou v ruce. "Už to mám! Reakci, kterou lze urychlit jenom hemoglobinem a ničím jiným."

"Doktor Watson - pan Sherlock Holmes," představil nás Stamford.

"Těší mě," řekl upřímně a stiskl mi ruku, až to zabolelo. "Vy jste byl v Afganistanu."

"Jak jste to poznal?" Zeptal jsem se udiveně.

"Na tom nezáleží," řekl a usmál se. "Teď jde o hemoglobin. Jistě chápete význam mého objevu."

(…)

"Vím o hezkém bytu v Baker Street," řekl. "Skvěle by se hodil pro nás oba. Doufám, že vám nevadí vůně silného tabáku?"

"Já taky kouřím. Nejraději mám námořnický," odpověděl jsem.

"Ten není špatný. Mívám v bytě chemikálie a někdy dělám pokusy. Vadilo by vám to?"

"Rozhodně ne."

"To není všechno. Mám ještě jiné nectnosti. Když mám špatnou náladu, dovedu mlčet několik dní. Nesmíte si myslet, že se hněvám, když to na mě přijde. Prostě si mne nebudete všímat, dokud mě to nepřejde. A co vy mi řeknete o sobě? Domnívám se, že lidé, kteří se rozhodnou, že budou spolu bydlet, by na sebe měli prozradit to nejhorší ještě dřív, než si najmou byt."

Musel jsem se tomu křížovému výslechu zasmát. "Mám buldoka," řekl jsem, "nenávidím hluk, protože nemám nervy v pořádku, vstávám, kdy mě napadne, a jsem neuvěřitelně líný. Když mi nic nechybí, je těch neřestí víc, ale tohle jsou zatím ty hlavní."

"Pokládáte hru na housle za hluk?" zeptal se úzkostlivě.

"Přijde na to, kdo hraje," odpověděl jsem. "Dobrá ha na housle je požitek bohů, špatná" - "To by tedy bylo v pořádku," zasmál se vesele. "Myslím, že můžeme pokládat celou tu věc za vyřízenou - za předpokladu ovšem, že se vám bude byt líbit."



… a teď trochu té metody dedukční:



"Mám už takové povolání. Myslím, že podobné povolání nemá nikdo na světě. Jsem detektivní poradce, jestli víte, co to je. V Londýně máme spoustu detektivů, kteří jsou členy policejního sporu, a spoustu detektivů soukromých. Když nevědí kudy kam, přicházejí ke mně s tím, co sami zjistili, a já na základě toho, co vím o kriminalistice a o zločinech dávno i nedávno spáchaných jim obyčejně dovedu poradit. Dobře poradit. Všechny zločiny totiž mají jakousi rodinnou podobu, a když víte podrobně, jak bylo spácháno tisíc zločinů jiných, musíte umět rozluštit i tisící první zločin. Lestrade je zkušený detektiv, a nedávno, když vyšetřoval to padělání peněz, uvízl na písku, a proto přišle za mnou."

"A co ti ostatní? Co ti jsou zač?"

"Většinou je poslaly soukromé detektivní kanceláře. Jsou to lidé, kteří se dostali do nesnází a chtějí radu. Vyslechnu jejich povídání, oni vyslechnout, co si o tom myslím, a potom už jen strčím do kapsy honorář."

"Nechcete snad říct, že aniž vyjdete ze svého pokoje, dovedete rozluštit kdejaký problém, s nímž si jiní nevědí rady, přestože sami znají z vlastní zkušenosti všechny podrobnosti?" zapochyboval jsem.

"Zajisté. V tom ohledu mám jistou intuici. Někdy se vyskytne případ, který je trochu spletitější. Pak musím svůj pokoj opustit a jít se podívat na věc vlastníma očima. Mám mnoho speciálních vědomostí, které uplatňuji při řešení případu. A právě tyto vědomosti mi neobyčejně pomáhají. Pravidla týkající se dedukce, která jsem shrnul v tom článku, jenž vzbudil vaši nelibost, jsou při mé práci neocenitelná. Příroda mě obdařila výjimečnou pozorovací schopností. Zdá se, že jste byl překvapen, když jsem vám při našem prvním setkání řekl, že jste přijel z Afganistanu."

"To vám řekl Stamford."

"Vůbec ne. Věděl jsem, že jste přijel z Afganistanu. Jsem zvyklý myslet tak rychle, že jsem dospěl k závěru, aniž jsem si uvědomil, jak jsem k tomu závěru přišel. Jisté je, že jsem musel uvažovat, a to takto: Ten člověk vypadá jako lékař a také jako voják. Je to tedy vojenský lékař. Právě přijel z tropických krajin, protože má snědý obličej. To není jeho přirozená barva, protože zápěstí má světlé. Musel toho mnoho prodělat, byl nemocen - to je vidět na jeho vyhublém obličeji. Byl zraněn do levé paže. Drží ji strnule a nepřirozeně. Kde v tropech mohl anglický lékař zažít tolik útrap a být zraněn? Zřejmě v Afganistanu. Tento sled myšlenek mi proběhl hlavou ani ne za vteřinu. Řekl jsem vám tedy, že jste přijel z Afganistanu. A vy jste byl překvapen."

"Když to takhle vysvětlíte, je to prosté!"


------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ELEMENTARY Pilotní epizoda



Sherlock stál uprostřed místnosti napůl svlečený a sledoval najednou několik televizních kanálů, když vstoupila Joan.

"Promiňte, pane…"

"Ššššš!"

"Jsem Joan Watsonová. Váš otec mě najal jako vaši společnici, říkal, že vám o mě pošle email. Mám zařídit, aby ten váš přechod z léčebny do běžného života byl co možná nejhladší, takže s vámi budu šest týdnů bydlet a budu vám neustále k dispozici."

"Věříte v lásku na první pohled?"

"Eeeeee…"

"Vím, co si myslíte. Svět je cynický i já jsem cynický, když myslím, že žena jako vy by na tohle naletěla, ale to není hláška. Tak mě prosím vyslyšte, když říkám, nikdy jsem nikoho nemiloval jako vás právě teď, v tuto chvíli."

Nečekaně zesílil televizi, kde zaznělo přesně to samé, co právě řekl. Joan uleknutím upustila kabelku.

"Přesně!" odhodil ovladač a podal jí ruku. "Sherlock Holmes. Neusazujte se, nezdržíme se."

"Pane Holmesi, řekl vám o mě váš otec nebo ne?"

"Psal email. Prý mám čekat něco jako chůvu pro závislé."

"A vysvětlil vám podmínky vaší střízlivosti?"

"Jestli myslíte hrozby, že mě vystěhuje z toho nejsešlejšího a nejmíň opraveného z pěti, říkám pěti, domů, které v New Yorku má, tak jo. To mi vysvětlil jasně. Když si dám, skončím na ulici. Když odmítnu vaši takzvanou pomoc, tak taky. Myslel jsem, že nejlepší společníci jsou vyléčení závisláci, ale vy nemáte problém s alkoholem."

"Otec vám to řekl."

"Ovšemže ne."

"Vysvětlíte, proč jste utekl z léčebny v den, kdy vás propouštěli?"

"Nuda!"

"Nudil jste se?"

"Nudím se. To já často. Na to si zvyknete. Ve věci našich přátel v Hemdale bych řekl, že by mi měli poděkovat za odhalení vad v jejich blbém systému."

"Při mém příchodu odsud vycházela žena, nakopla vás?"

"Vznášel jsem se. Sex je vlastně odpudivý, ty tekutiny a divné zvuky ale můj mozek a tělo ho vyžadují, aby optimálně fungovaly, tak je podle potřeby živím. Jste doktorka, chápete."

"Nejsem doktorka."

"Ale byla jste. Asi chirurg podle rukou. Parkujete tady blízko?"

"Em… ano, před domem. Jak víte, že mám auto?"

"Parkovací lístek, vypadl vám z kabelky. Jedno bez druhého nejde, ne?"



… dedukce?



Za sklem výslechové místnosti: "Jak to děláte?"

"Dělám co?"

"Hádáte věci…"

"Nehádám. Pozoruji. A když zpozoruji, dedukuji."

"Říkal jste, že podle rukou poznáte, že jsem byla chirurg."

"Ruky, jednotné číslo. Byla měkká, bez mozolů. Taky jemně voněla včelím voskem. Hodně chirurgů ho používá, aby chránili ruce před dehydratačními účinky častého mytí. Praxi už nemáte ale zvyk je železná košile. Proč jste tu kariéru vzdala a stala se společnicí? Vsadil bych se, že závislost stála život někoho blízkého a jeho nebo její smrt vás přiměla k rázným životním změnám. Jsem blízko?"

"A co můj otec?"

"Co je s ním?"

"Jak víte o nevěře?"

"Google! Všechno se vydedukovat nedá."

(…)

"Měl jsem ve všem pravdu!"

"To jste neměl. První den jste dedukoval, že jsem nechala chirurgie a stala se společnicí, protože jsem někoho ztratila. Pravda je…"

"Pravda je, že jste udělala chybu, která pacienta stála život. Chce to léta studií stát se chirurgem, nemluvě o obrovském egu. Chirurgové neodcházejí, aby dělali chůvy, a donutí je to, jen když spáchají hřích z nedbalosti. Takže jsem si vymyslel to o příteli, abych ušetřil vaše city."

"To je velkorysé. Jak víte, že zemřel? Že jsem ho nenechala paralyzovaného nebo že…"

"Ten parkovací lístek co jste měla v kabelce byl… dostala jste ho na rohu osmdesáté páté a třetí, tam je Carverům hřbitov. Zřejmě jste byla u hrobu, ne u hrobu rodičů, ti jsou podle googlu živí a zdraví. Sourozenci? Ne. Carver je chudinský, podle fotky se vašim rodičům vede dobře, vaše sourozence by tam nepohřbili. Není tam ani parkoviště, proto ten lístek. Takže chirurg, co už není chirurg, nesprávné parkování u chudinského hřbitova a rodiče mají peníze a žijí, dohromady co to říká? Byla jste u hrobu člověka, kterého jste nechala zemřít na operačním stole."

"Neuvěřitelné… to jak umíte prokouknout lidi, jen se podíváte. Všimla jsem si, že nemáte zrcadla."

"Co to má znamenat?"

"To znamená, že poznáte ztracený případ, když ho vidíte."


------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SHERLOCK Studie v růžové




Sherlock v laboratoři. "Miku půjčíš mi mobil? Ten můj nemá signál."

"Tak použij pevnou."

"Radši SMSky."

"Promiň, mám ho v šatně."

"Tak tady je můj."

"Oh… díky."

"Můj starý známý John Watson."

"Afghánistán nebo Irák?"

"Prosím?"

"Co z toho? Afghánistán nebo Irák?"

"Afghánistán ale jak jste…"

"Co vy a housle?"

"Co prosím?"

"Při přemýšlení hraji na housle. Občas celé dny nepromluvím. Vadilo by vám to? Spolubydlící by měl znát rizika."

"Ty jsi mu něco řekl?"

"Ani ň."

"Tak kdo mluvil o spolubydlících?"

"Já. Ráno jsem Mikeovi řekl, jak těžké bude najít spolubydlícího a teď je tu se starým známým, který se zjevně vrátil z mise z Afghánistánu. Vcelku prosté."

"Jak jste věděl o Afghánistánu?"

"Vím o pěkném bytě v centru Londýna. Spolu si ho můžeme dovolit."

"A to je vše?"

"Co je vše?"

"Sotva se známe a hned ten byt."

"Problém?"

"Nic o sobě nevíme. Nevím, kde máme sraz ani jak se jmenujete."

"Vím, že jste vojenský lékař zraněný v Afghánistánu. Vím, že máte bratra, který se o vás strachuje, ale vy o jeho pomoc nestojíte snad proto, že je alkoholik. Spíš ale proto, že nedávno utekl od ženy a vaše terapeutka si myslí, že vaše kulhání je psychosomatické. Má pravdu, obávám se. To už pro představu stačí, nemyslíte? Jmenuji se Sherlock Holmes. Adresa zní Baker Street 221B."


… pokračujeme:


Oba seděli v autě, když Sherlock promluvil jako první: "Tak jo, chceš se zeptat?"

"Jo, kam jedem?"

"Na místo činu. Co dál?"

"Kdo jsi? Co děláš?"

"Co myslíš?"

"Řekl bych soukromý detektiv."

"Ale?"

"K soukromím očkům policie nechodí."

"Jsem detektivní poradce. Jediný na světě. Můj vlastní nápad."

"To znamená?"

"Že kdykoliv je policie s rozumem v koncích, což je stále, poradí se se mnou."

"Policie se neradí s amatéry."

"když jsem tě včera poprvé uviděl, řekl jsem Afghánistán nebo Irák. Překvapilo tě to."

"Jo, jak jsi to věděl?"

"Nevěděl. Viděl."

"Střih vlasů a držení těla ukazují na vojáka. Při vstupu do místnosti jsi řekl: "jiné než za mlada" - absolvent medicíny, takže vojenský doktor. Zjevné. Obličej opálený ale nad zápěstím opálený nejsi. Byl jsi v cizině, ale neopaloval ses. Při chůzi kulháš, ale o židli jsi nepožádal, jako kdybys na zranění zapomněl, takže potíže z části psychosomatické, což naznačuje, že okolnosti zranění byly traumatické, takže v boji. Zraněn v boji. Opálení, Afghánistán nebo Irák."

"Říkals, že mám terapeutku."

"S psychosomatickým kulháním? Jistěže máš terapeutku. A ten bratr. Tvůj mobil je drahý. Má email, přehrávač mp3, za tohle bys peníze nevyhazoval, takže je to dárek. Škrábance. Ne jeden, dva ale mnoho. Mobil v kapse s klíči a mincemi. Ty bys se svou jedinou luxusní věcí takhle nenakládal, takže měl předchozího majitele. Další krok sám víš."

"To věnování."

"Harry Watson. Zjevně příbuzný, který ti věnoval svůj mobil. Ne otec, tohle je hračka pro mladé. Bratranec? Jsi válečný hrdina, který nemá kde bydlet. Pravděpodobně máš široké příbuzenstvo s těsnými vztahy, takže bratr. A Clara? Kdo je Clara? Zřejmě se jedná o milostný vztah. Drahý telefon, takže manželka ne přítelkyně. Dala mu ho nedávno, protože je to nový model. Manželství musí mít potíže, když se ho tak rychle zbavuje. Kdyby ona opustila jeho, nechal by si ho z nostalgie, ale zbavil se ho. Ne, on opustil ji. Dal mobil tobě, chce s tebou zůstat v kontaktu. Sháníš laciné bydlení, ale bratrovi nezavoláš? Takže v tom něco bude. Možná rozchod se ženou a možná ti vadí, že pije."

"Jak můžeš proboha vědět, že můj bratr pije?"

"Výstřel naslepo, ale trefa. Ty škrábance kolem konektoru pro nabíječku. Každý večer ho dává nabít, ale třesou se mu ruce. U střízlivého ty škrábance neuvidíš, zato u opilce vždycky. Vidíš, měl jsi pravdu."

"Tak pravdu… v čem jsem měl pravdu?"

"Že se policie neradí s amatéry."

"To bylo úžasné."

"Opravdu?"

"To si piš! Fantastické. Naprosto skvělé."

"To mi lidi neříkají."

"Co říkají normálně?"

"Polib si."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama