Dokonalý propagátor boje proti zločinu

16. srpna 2013 v 16:07 | elementary-cz |  ☕ "M"
Časopis SVĚT ZAJÍMAVOSTÍ A TV DOKUMENTŮ (zdroj: tvstar PLUS, červen 2013, připravil David Barza) uveřejnil článek o forenzních vědách. Titulní obálku obsadil Robert Downey Jr. a čtvrtou až sedmou stranu Benedict Cumberbatch, Jonny Lee Miller, Michael Cane, Basil Rathbone, John Neville, Jeremy Brett… ti všichni jako jeden muž, Sherlock Holmes.

"Sherlock Holmes nejenže změnil dějiny literatury a z detektivního čtiva udělal jeden z nejpopulárnějších žánrů, především proměnil společenské vnímání zločinu. Jako první literární postava totiž přivedl do obecného povědomí i forenzní vědy, do té doby neopouštějící brány akademické půdy."



Daktyloskopie

"Sherlock Holmes v povídce Stavitel z Norwoodu (1903) očistil svého mandanta podezřelého z vraždy a učinil tak za pomoci zkoumání otisků prstů, tedy daktyloskopicky - metodou běžnou v dnešní kriminalistice, a přesto pro soudobého čtenáře více než exotickou. Rozhodně to neznamená, že by Arthur Conan Doyle tento postup vymyslel. Ostatně i v krásné literatuře se tato forenzní technika objevila již dřív, poprvé snad v knize vzpomínek Marka Twaina Život na Mississippi. Proces identifikace skrze kožní papilární linie na prstech a dlaních či chodidlech má svoje kořeny daleko v dobách před Kristem. Už ve středověkém Babyloně a v Číně byl otisk prstu do keramické klíny a na hliněné tabulky používán coby identifikátor místo podpisu. Starobabylonský zákonodárce Chammurapi v osmnáctém století před Kristem dokonce začínal tímto způsobem vytvářet první "databáze" potencionálních recidivistů. Kdo skončil ve vězení, musel odevzdat svoje otisky, třebaže je tehdejší věda ještě nebyla schopna plně zkoumat a nepochybně se nezamýšlela nad tím, jak unikátní individuální značkou mohou otisky být. Ovšem na druhé straně to nevěděl ani náš Jan Evangelista Purkyně o tři tisíce později, když v roce 1823 vydal uznávané pojednání o devíti opakujících se otiskových vzorcích. Za přímého vynálezce daktyloskopie je uznáván hannoverský badatel sir Frederick William Herschel, který v roce 1877 v indickém městě Hooghly zavedl otisk prstu jako povinný údaj sloužící ke kontrole vybírání vojenských penzí.

Stopy krve a toxikologie

Při čtení Holmesových příběhů je dobré nezapomínat, že jeho duchovní otec byl povoláním i praxí především lékař. Ostatně samotný detektiv vznikl coby kompilát renomovaného vědce Josepha Bella, profesora Edinburské univerzity a Doylova mentora v Edinburské královské nemocnici, a sira Henryho Littlejohna, skotského chirurga a pionýra na poli soudního znalectví. Navíc do muže s dýmkou a houslemi pochopitelně vložil dost ze sebe i sám spisovatel. Proto měl také Holmes vždy velmi blízko k analytické chemii a k přidruženým analytickým oborům, úzce spojeným s medicínou, a vždy s sebou na místo činu přinášel zvětšovací sklo, zatímco doma na něj čekal mikroskop. Ohledávání krevních stop a toxikologie se objevily hned v prvním románu, ve Studii v šarlatové (1887), přičemž známý americký forenzní konzultant doktor Richard Saferstein ve své teoretické publikaci Dějiny a vývoj forenzních věd označil tuto metodu a v ní probíhající testy za jeden "z nejpraktičtějších lékařsky právních příspěvků pro dlouhá léta". Pravda ovšem je, že zkoumání krve provází medicínu už od jejích prapočátků a první stopy systematického bádání, z něhož se později vyvinula hematologie, lze nalézt už ve starověkém Egyptě či u řeckého otce medicíny Hippokrata. Za prvního toxikologa bývá považován Pedanius Dioscorides, řecký lékař a botanik, žijící v prvním století na dvoře císaře Nerona, případně arabský alchymista a historik Ibn Wahshiyya, jenž v devátém století sepsal první Knihu jedů.

Forenzní balistika

Skutečnost, že Arthur Conan Doyle dopřál svému fenomenálnímu detektivovi také znalosti z balistiky, je především oslavou pokroku Velké Británie ve viktoriánském období. Vyřešení zápletky v povídce Prázdný dům (1903) totiž přímo navazuje i na první výzkumy v tomto oboru, které probíhaly kolem roku 1835 v Anglii, kde také technika srovnávání drážek na kulce poprvé vedla k přiznání pachatele. Porovnáváním vlivu hlavní na podobu vypálené střely se pak na přelomu devatenáctého a dvacátého století věnoval i známý francouzský kriminolog Alexandre Lacassagne. K průlomu v tomto odvětví ovšem došlo až v USA v roce 1902, což také dokazuje, jak zdatně se Doyle pohyboval v moderních znalostech na poli forenzních věd. Právě zde, po několika testech za pomoci střelby do bavlny, byla vražedná zbraň poprvé uznána jako soudní důkaz vedoucí k usvědčení obviněného z vraždy. Výzkum nevedl nikdo menší než ikona amerického soudního ohledávačství a práva se sympatickým jménem Oliver Wendell Holmes mladší.

Písmoznalectví

Dnes je možná populárnější grafologie, akademicky neuznávaná pseudověda, snažící se odhalovat osobnostní rysy skrze podobu písma. Faktem však zůstává, že například v povídce Reigateské panstvo (1893) a vlastně i v celovečerním snímku Sherlock Holmes: Hra stínů se nejznámější rezident londýnské Baker Street snažil pracovat především pomocí písmoznalectví - tady skrze jednu z nejstarších forenzních exaktních věd, známou také pod názvem grafologie. I ta se zabývá především analyzováním ručně psaného písma, ovšem jejím hlavním cílem není rozbor psýché pisatele, nýbrž snaha o rozpoznání jeho identity. A také v případě této kriminalistické disciplíny lze její prameny hledat v dávné minulosti, respektive ve starověkém Římě, kde Gaius Suetonius Tranquillus, historik, politik a lingvista, ve druhém století našeho letopočtu pro svá díla Životopisy dvanácti císařů a O významných literátech zkoumal písmo předních vůdců země včetně Augusta, prvního císaře Římské říše. Soudní experti na falšování podpisů, písemných dokladů a na manipulaci s nimi pak působili již v šestém století na dvoře císaře Justiniána. Jisté historické zlomky ovšem dokazují, že s takovýmito odborníky bylo možné se setkat také v Byzanci či ve franské říši.

Antropometrie

Forenzní vědu antropometrii nebo-li bertillonáž, zabývající se identifikací pachatelů na základě shody fotografií a jiných katalogizovaných tělesných znaků včetně jizev a tetování, u nás dostatečně proslavil seriál Dobrodružství kriminalistiky. Stejně tak si ji všiml i Arthur C. Doyle, a to jak v povídce Modrá karbunkule (1892), tak třeba v legendárním Psu baskervilském (1902). Zprvu nechal Holmese, aby se soustředil na takzvanou kraniologii, později i nacisty zneužívanou pavědu, jež si kladla za cíl odhalovat inteligenci a charakter druhého člověka na základě tvaru jeho lebky. Zmínky přímo o bertillonáži, kterou alespoň formálně zařadil v roce 1884 do rejstříku ohledávacích metod i Scotland Yard, se objevují právě ve Psu baskervilském a mají úsměvnou povahu - jeden z Holmesových klientů o Sherlockovi hovoří jako o druhém největším expertovi na antropometrii v Evropě, přičemž ten prvním je myšlen právě Alphonse Bertillon. A podobnou poklonu francouzskému policejnímu důstojníkovi a badateli složil Doyle v povídce Námořní smlouva (1893). Pravdou ovšem zůstává, že i přes veškerý obdiv byl Bertillon jedním z hlavních strůjců politického justičního omylu a skandálu, který dnes známe jako Dreyfusovu aféru. Třebaže nebyl specialista na písmoznalectví, byl vybrán k rozboru podvrženého dopisu a také na jeho základě milně usvědčil židovského důstojníka Alfreda Dreyfuse ze špionáže. Tento příběh se už ovšem Sherlocka Holmese nikterak netýká."




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama